FRANCIE –
Strasbourg – Nancy – Dijon – Paříž –
Nancy - Strasbourg
LOĎ: Avar Vento 26 – „Scorpion II.“
MOTOR: Vetus diesel 11Hp (spotřebováno cca 140l nafty)
POSÁDKA: Michael, Kačka, Víťa
TERMÍN: 17.6.2016 – 30.7.2016
UPLUTO : cca 1400
km / 600 komor
----------------------------------------------------------
Pá 17.6.2016
Z Plzně vyrážíme večer v 18.00h. Měli jsme strach, jak dopadne vyjetí ze zahrady (kvůli neustálým dešťům), ale vše šlo OK a hladce. Cesta nám ubíhá celkem rychle, jen z Vítka nám jde „hlava kolem“, naštěstí v 22h už spí...Do Strasburgu je to z Plzně jen 500km. Tak máme naplánováno, že v 1h už snad budeme v posteli… Tahle vize nám byla bohužel 60km před cílem překazena uzavřenou dálnicí, kdy se 3 pruhy sbíhaly do jednoho a museli jsme jet objížďkou… Zpoždění trvalo 1hodinu, takže do postelí uléháme u sjezdu u Rýna až ve 2h v noci.
So 18.6.
Ráno budíme Vítka v 8h; po sjezdu rybáři vesele spouští své pramice…. Takže to vypadá dobře…. jen je nám divné, že nevidíme žádnou dopravu po Rýnu? Michael má neblahé tušení, a že se radši pojedeme podívat na komoru, jak to vypadá s proudem atd. (kvůli velikým deštům byly před pár dny ve Francii povodně, v Paříži dokonce 6m potopy; některé komory jsou uzavřené; řeky rozvodněné…). Odpřahujeme loď, přejíždíme na francouzskou stranu a: na komoře svítí 2 červená světla. Komora je dost nedobytná, naštěstí zrovna prochází 2 pracovníci a (naštěstí německy) nám vysvětlují, že kvůli vysokému stavu vody je komora do pondělí nebo úterý („možná“) zavřená…. Sháníme jiný sjezd, který má být u další komory, protože vidíme, že ta je funkční… S klučinou se přes vrata od mariny bavíme, že sjezd je nefunkční kvůli vysoké hladině…. Odkazuje nás někam do města….. Jedeme tedy k jiné marině, zde nám starší pán říká, že u nich ne, ale radí sjezd zdarma přímo na kanál de la Marne au Rhin hned vedle komory ve městě Souffelweyersheim:-) ….Už jsme trochu s celé situace zoufalí…. Ale sjezd vypadá luxusně – ikdyž je dost daleko od původního místa, kde nyní parkujeme loď (32km). K dispozici zdarma je tu stání, pitná voda, odpadky… V 10.30h jedeme zpět do města Goldscheuer nejprve nakoupit do Lidlu (ještě v německu za německé ceny) a potom zapřáhnout loď a pro naftu (loď 44l =1.109Eur/1l). Ve 12h máme vše hotovo a vracíme se za vydatného deště, kdy nestíhají stěrače auta stírat zpět do Souffelweyersheimu. Po kluzkém sjezdu spouštíme loď (sjezd je dost prudký), překládáme nákup a voláme Gerdovi, u kterého máme nechat auto s vlekem během naší cesty. Má čas až za 1h, ale vzhledem k tomu, že jsme domluveni, že se sejdeme u toho prvního sjezdu na Rýn (auto má být u jeho kamaráda hned kousek odtud), tak už Michal vyráží ve 14h. Mezitím vydatně prší a svítí slunko… Tankuji vodu (ještě, že máme na doporučení svoji hadici s různými závity) a čekáme…. Gerdovi dáváme klíče od našeho auta a vyplouváme v 16h směr Strasburg a Evropský parlament…. V cestě nám stojí 2 komory… parlament je zajímavá stavba jinak cestou není na co se dívat. Vracíme se zpět a jsme nemile překvapeni, že kotviště je téměř obsazené velkými loděmi z půjčoven… Bereme kola a jedeme se projet – cíl je francouzský Lidl a ceny v něm. Jsme potěšeni, že ceny jsou téměř shodné jako u nás… jen maso trochu dražší. Obrovská průtrž na cestě zpět. Večeře a film….
Počet komor: 4
Upluto km: 9,5
Ne 19.6
V noci opět silně pršelo. Vstáváme kolem 8hod a po snídani bereme kola a jedeme se s Vítkem projet než vyplujeme. Komora stejně svítí červeně (mají až od 9h). Zjišťujeme, že se zde možná platí, nebo platilo za noc 10,50E! No to je tedy síla, protože jsme u poloshnilého mola, bez přístupu k vodě a elektřině…. Stavíme na dětském hřišti a pak se zvolna vydáváme k lodi. Některé charterové lodě už tu nejsou. V 9.30h vyplouváme směr Nancy. Víťa je velký pomocník a zdatně tahá za provazy, které nám dopředu připravují napuštění a otevření vrat. Funguje to opravdu perfektně. Než připlujeme k vratům, je napuštěno i otevřeno. Stačí se jen uvázat (to už pro naši menší loď není zas až tak ideální, ale pořád to jde) a vytlačit vzhůru modrou tyč na uzavření a napuštění/ vypuštění vody…. Se vším všudy ztratíme v komoře max 10min (napuštěno a vyjeto do 5min). Provoz lodí není skoro žádný, zato po obou stranách frčí cyklisté a běžci. Omrkáváme u komory č.44 stání od VNF a nic moc: platí se zde voda 2E/15min; elektrika taktéž placená; stání snad zdarma – ale moc pěkně udělané; popelnice jsme nenašli?). Plujeme tedy dál, je 13h a komora svítí červeně – zřejmě je polední přestávka do 14h. Vaříme oběd a dáváme sprchu… Vidíme,že proplouvá loď proti a ještě není 14h. Je nám tedy jasné, že žádná polední přestávka není, komory jsou řetězové a my budeme muset jít zazvonit na komoru a domluvit se
telefonem. Michal vše zařizuje, paní říká, že jak jsme se zdrželi na tom kotvišti, tak se porušil řetěz… Plujeme dál, na jedné komoře se nám nedovřela vrata = komora se zablokovala a my musíme volat servis. Za 1/2h přijíždí pán a odblokovává nám vrata. Je moc milý a také umí německy… Zdržení bylo 40min. Den končíme těsně před městem Saverne – ve městě se již platí (VNF něco kolem 8E za naši loď; + taxa za osobu 0.20E; za vodu m3/3,90E).Zakotvit se dá celkem pohodlně na pacholatech (bez servisu) za poslední automatickou komorou. Vaříme večeři, bereme kola a jedeme si projet historické Saverne. Opravdu moc pěkné město…
Počet komor: 17
Upluto: 36km
Po 20.6.
Ráno vstáváme v 8.h, po snídani vyrážíme na kolech na projížďku a odplouváme po 9h. První komora byla ještě řetězová, takže si musíme jít otevření domluvit přes telefon…. Druhá přímo v Saverne je hodně vysoká, bez pojezdných pacholat. Ale napouští se hodně pomalu, takže vůbec se nemusíme stresovat. Projíždíme jen pár vesnicemi, které nejsou ničím zajímavé a pěkné. Komory pro nás začaly být trochu problém = jsou vysoké tak, že nedokážeme přehodit lana za pacholata, která jsou i daleko od sebe, žebříky na vylézání jsou od nich daleko…. Vymýšlíme systém, že já vylezu po žebříku a Michael mi podá lana a já mu je podám zpátky a zatáhnu za modrou tyč na zavírání… (někdy se dá po žebříku slézt zpět, někdy je umístěn hned za vraty, že to nejde). Ale tah není dál od vrat tak silný, a tak to Michal udrží sám. Velkým zlepšením je moje a Vítkovo jízda na kole, kdy čekáme na komoře na podání lana a jen to přehodíme taťkovi zpět….. Krajina je hodně nezajímavá – pěkné je to jen před výtahem Arzviller. Protože není skoro žádný provoz lodí – opravdu jen pár jelo proti nám, nemusíme vůbec čekat a máme rovnou zelenou. Necháváme se vyvézt nahoru. Cesta trvá ani ne 10min. Ušetřili jsme spoustu času. Necháváme loď na kanálu nahoře a jdeme se na výtah podívat shora… máme štěstí a zrovna vytahují nějakou výletní loď. Do Paříže se prý odtud dá doplout za 10 dní….. Je zde spousta výletníků, jdeme se podívat i do staré nákladní lodě, která je přestavěná na muzeum. Uvnitř jsou nějaké exponáty a staré fotografie, jak fungovala přeprava nákladů na kanálech….. Doplouváme k tunelu Niderviller a na zdejších informacích (pán umí německy a je vcelku ochotný) se ptáme, jestli komora před Nancy se dá proplout (měly by byý po povodních zatím zavřená). Je už ale 16,30h a tudíž ikdyž se snaží a obvolává, tak nemá moc úspěchů. Dává nám telefonní čísla, kam můžeme zítra zavolat. Komora je však zřejmě do 27.6. nefunkční… Protože je už celkem dost pozdní odpoledne, tak se rozhodujeme, že zde přespíme do rána a zítra jeho kolegu poprosíme, aby to obvolal sám (prý také umí německy). Místo je to celkem pěkné – k dispozici jsou i odpadkové koše:-). Celý den bylo teplo a slunce svítilo hodně (jsme trochu přismahlí:-(). Bereme kola jedeme si projet 4km úsek, kde bylo původně 17 komor než postavili výtah Arzviller. Komory jsou zdevastované,včetně domků pro obsluhu. V některých žijí dodnes lidé. Některé jsou úplně vybydlené nebo již zdemolované. Posledních pár dolních komor se dá projet na kole nebo projít pěšky po lávkách přímo korytem bývalého toku. Voda je cca po ¾ svedena do řeky hned vedle… Vracíme se zpět a grilujeme masíčko….+ zapíjíme naším oblíbeným Lambruscem. Bohužel nám pohodičku kazí déšť, takže konzumace musí být v lodi….
Počet komor: 14 + výtah (komory s tunelem otevřeny od 7-19h)
Upluto: 23km
Út 21.6.
Vydatně pršelo celou noc. Protože nemusíme chvátat, tak se jdeme na infocentrum ptát až po snídani… Škoda, že pán není moc ochotný (sice umí německy, ale zjišťovat nám nic moc nechce…) . Komora před Nancy má snad jít od 28.6. + jsme dostali číslo (jiné než včera), že si máme potom zavolat… Nedá se nic dělat, zde nic nevyřešíme. Začíná pršet a my vplouváme do 2300m dlouhého tunelu na který po krátkém plutí pod širým nebem navazuje druhý, ale ten je již jen 470metrový. Drobně mží… kousek za tunelem je polorozpadlé kotviště VNF. Moc nechápeme,proč jsou zamčené sprchy a WC (oknem vypadají pěkně a čistě). Voda ve sloupcích je nefunkční (některé sloupky jsou dokonce vyvrácené). Je zde i sjezd (vypadá funkčně).Jedeme na projížďku na kolech do Sarrebourg. Je to celkem „o ústa“, protože silnice je velmi frekventovaná vč. kamionů a hodně úzká. Ve městě pro nás není vůbec nic zajímavého, jsme zklamaní, že města i vesnice, kterými jsme zatím projížděli (ať už na kole nebo po vodě) jsou zanedbané, neudržované zahrady a harampádí kolem mnohdy polorozpadlých domů. Málokterý stojí za povšimnutí… Kupujeme Vítkovi hamburger u Mc Donald´s a připojujeme se na wi-fi. Vracíme se notně unaveni (cca 15km do kopců nás nějak zmohlo…). Našli jsme pěkného bumlíka… V marině Niderville mají jeřáb, plujeme dál – dnes žádná komora :-) až za městečko Hesse, kde stavíme na přírodním kotvišti. Město Hesse si jdeme projít pěšky – krásný kamenný kostel, který je kupodivu otevřený. S Víťou zabředáváme do hluboké debaty o Bohu:-) trochu prekérní situace je vysvětlit mu, jak je možné, že Ježíšek zemřel a přesto nám pořád nosí dárky (kdo tuhle blbost vymyslel…). Pár pěkných starých domů (kolem nich však nepořádek, zarostlé zahrady, atd.). Vracíme se zpět kolem půjčovny Le Boat… Nelehkým úkolem na večer je zašít (alespoň trochu) roztrhlý kočárek. Podařilo se nám zlomit velkou jehlu, propíchnout prst, ale snad to bude trochu držet….
Počet komor: 0
Upluto: cca 12km
Stř. 22.6.
V noci trochu pršelo, od rána nás čeká slunečné počasí – celý den ukrutný pařák…. S odplutím si dáváme pořádně načas, protože stejně nemůžeme nikam spěchat. Zarostlý kanál, nikde nic k vidění. Stavíme na oběd v Xouaxange, je zde zdarma sloupek s kohoutkem na vodu – ale daleko od možnosti zakotvení, takže doplňujeme pomocí kanystrů… Jdeme na prohlídku kostelíka a malé vesnice (polorozpadlé), a potom zvolna vyplouváme. Plujeme za vydatného „smažení“ slunce… Kotviště ve městě Gondrexange je zarostlé, jsme opravdu hodně zklamaní. Přitom tu má VNF i nějakou budovu – kde je možnost z kohoutku doplnit vodu…. Nádrže Gondrexange mají čistější vodu než kanál po kterém plujeme – bohužel jsou oddělená hrází, takže se k nim nedá moc dostat. Odbočujeme směr Nancy a Michal s Víťou se koupají … voda je kupodivu hodně ledová. Kotvíme na stání od VNF přímo před 16m vysokou komorou Réchicourt. Jdeme se zeptat „komorníka“, zda nám dokáže zjistit, zda bude komora před Nancy již opravená. A je to tady – umí jen francouzsky a německy cca 10 slov. Ale docela dobře jsme se pochopili a jde někam zavolat. Za chvilku se vrací s napsaným datem 27.6. - takže hurá – komora bude za pár dní skutečně snad fungovat. Říkáme, že se proplavíme až zítra, takže se loučíme a trochu s obavami obhlížíme vysokou komoru. Mají zde sice pojízdné plováky, ale hodně daleko od sebe a žádné jiné úchyty…. Máme štěstí a připlouvá loď… napouštění se jeví docela dobré, tak snad bychom to také zvládli v pohodě (my tedy zítra pojedeme dolů…, ale pokud se budeme vracet, tak abychom byli připraveni!)
Počet komor: 0
Upluto: necelých 10km
Čt 23.6.
Vyplouváme až skoro v 10h. Dneska je pařák rovněž od rána. Pan komorník je jiný – umí pár slov anglicky… Opisuje si nějaké údaje z naší registrační známky a dává nám dálkové ovládání na komory…. Musíme v komoře počkat ještě na nějakou loď, co jede za námi. Dostávají také ovládání a pak už plynule klesáme. V komoře je fajn stín a chládek…. Loď nás předjíždí a první komorou proplouvá již bez nás…. Dole v protisměru čekají další lodě a nastává problém, protože jim svítí pořád červené a zelené světlo…. Volají tedy servis… čekáme… servis přijíždí a nějak nás všechny proplavuje… Systém komor je trochu jiný než v minulých dnech. Vysokou komorou Réchicourt jsme se dostali do jiného okrsku (Nancy) a vše trvá o hodně déle než v minulých dnech. Vrata se zavírají i otvírají pomalu a dobu se nic neděje… Na tyto komory se opravdu potřebuje když není připravená 20min. Slunce neskutečně připaluje. Jsem spálená:-( V další komoře opět problém… čidla fungují zpomaleně. Tento systém se nám zdá nejhorší. Zastavujeme pod mostem a užíváme si 3hodiny alespoň trochu stínu, protože plout se v tom horku fakt nedá. Koupeme se...odpočinek…. Vyplouváme po 16h… Kotvíme ve stínu v rákosím a keři zarostlém břehu kousek před komorou Xures. Vedro k zalknutí i v 21h máme v lodi přes 32st.C. Nejhorší jsou krvežízniví komáři, kvůli kterým nemůžeme mít otevřená všechna okna a být venku…
Počet komor: 7
Upluto km: 15,6
Pá 24.6.
Po horké noci přichází horké ráno … odplouváme už v 8h v naději, že něco uplujeme než bude pálit slunce – stejně už připaluje… pomalu se ploužíme zarostlým kanálem, Vítek s Michaelem jedou cca 8km na kole kolem ve stínu stromů. Setkáváme se v Einville. Tečou z nás čůrky vody, jaké je horko. Kotviště od VNF je snad zdarma, platí se žetony za vodu 2.50E/300l (kupují se v různých obchodech v městečku), sprchy za 2E, voda se dá nabrat do kanystrů na WC. Pereme prádlo a plujeme zvolna odpoledne dál. Za celý den jsme nepotkali jedinou loď. Zastavujeme před 19komorou v Maixe a kupodivu zrovna přijíždí jedna soukromá německá. Michal se s nimi baví, kam jedou, když je až do 27.6. zavřená komora před Nancy. Tvrdí, že již má být otevřená…. ? Koupeme se a přes internet stahujeme nový týdenní boulettin o závadách. Skutečně je zde psáno, že komora č. 25 et 25 již ode dneška funguje!!! Tak to moc nechápeme, když ještě včera nám na komoře v Réchicourtu volali a mělo to být otevřeno až v pondělí. Takže jsme se courali zbytečně! :-( Mohli jsme si zatím objet a nakoupit v Nancy… Bohužel stejně nejsme moudří z toho, kam můžeme plout dál… nějaké závady stojí v cestě i na řece Marne i Yonne a Seině…. Plujeme tedy ještě dál – je něco po 18h a dojíždíme Němce stojící před další komorou = prý je již dnes zavřeno! Fungují jen do 18h a ráno až od 9h. Jinak byly od 7-19h… Tak co se dá dělat… Vaříme večeři a relaxujeme...
Počet komor: 6
Upluto km: 23
So 25.6.
V noci prší a prší…. Ráno nás čeká zataženo a deštivo. V 9h se na komoře rozsvicují 2 červená světla – no super to začíná. Němci volají servis … přijíždí do 20min… Proplouváme 3 komory spolu (plavební komora je díky nim spíš plynová :-( mají starý hodně kouřivý motor)… Stavíme v přístavu (rozbořeném a úplně bez služeb) v Dombasle-sur-Meurthe… Michael jede na kole s kanystry k nedaleké benzínce pro naftu. Bere 11,5l/ 13,13E (1l/1,14E)(rezerva do kanystrů). Ráno doléval do nádrže 11litrů. Sice trochu prší, ale přesto bereme kola a jedeme do Lidlu nakoupit… Vracíme se už za vydatného deště. Plujeme dál, Víťa kupodivu usnul. Proplouváme „rozbitou komorou č.25 et 25 a odbočujeme doleva zkratkou embranchement de Nancy = Canal de Jonction...Proplouváme 2 komory – začínáme opět stoupat a nestačíme se divit, jak to mají „vymakané“! = komora je vysoká, takže se musí pro uvázání vylézt nahoru po žebříku – trochu problém je, že žebřík je na zcela opačné straně, než jsou táhla pro obsluhu. Řešíme tak, že zatáhneme za modrou tyč, odstrčíme se háčky na protější stranu komory a chytneme se za zrezivělý žebřík…. Hned za komorou v Laneuveville devant Nancy č. 12 necháváme uvázanou loď a na kolech frčíme do města Nancy. Počasí je prozatím pod mrakem… cesta je dlouhá cca 6km. Přijíždíme na krásné náměstí Stanislas a pak opravdu nádherným obrovským starým parkem de la Pépinière s miniZOO (opice, bílý páv, kozy…). Navštěvujeme chrám Saint-Epvre, kde právě probíhá svatba… Vysvitlo slunce, frčíme zpět k lodi. Je 19h, komory již nefungují, ale přesto popojíždíme cca 2km před další komoru….
Počet komor: 8 (6 dolů a 2 nahoru)
Upluto: 16,63km
Ne 26.6.
Protože komory fungují až od 9h, tak se můžeme v klidu vyspat a nasnídat…. Dnes nás čeká náročný den, v cestě nám stojí spousty komor:-) Hned jak odbije 9h mačkáme na dálkovém ovládání spouštění komory a vyrážíme….. stoupáme 11komor nahoru, pak je úsek cca 2,5km řízený semaforem a 5 komor dolů. Komory jsou řetězové – většinou vidíme z jedné do druhé. S Víťou jedeme na kole a zajišťujeme osbluhu komory spolu s vyvázáním na pachole. Michael nám vždy hodí lana, my zatáhneme za táhlo a hodíme lana zpět. Velmi to ulehčuje práci a zkracuje čas…. Ve 12,30h jsme hotovi:-) Odbočujeme doleva na Canal des Vosges… kus před první komorou je kotviště – sloupky s elektřinou (neplatí se hned, zřejmě chodí výběrčí) a vodou, která však teče jen na zmáčknutí cca 15s. Hadicí se tedy nedá nádrž doplnit – jen kanystry. Kraj opět nezajímavý, většinou se ani kolem něj nedá jet na kole, protože cesty nejsou udržované (o asfaltce bychom si mohli nechat jen zdát). Pár úseků je lemovaných nádhernými starými, vzrostlými platany, obrostlými břečťanem…. Vypadá to jako v džungli. Komory jsou příšerné – neopravované, zarostlé ...navíc musíme jet systémem jako včera (zatáhnout a odstrčit se k druhé straně a rychle chytnout za žebřík). Končíme po 18h před komorou č.35. K večeři jsme se přecpali hranolkami:-)
Počet komor: 26
Upluto:cca 32 km
Po 27.6.
Vstáváme v 7.30h v naději, že když svítí semafor, tak třeba komory půjdou od 7 či 8h. No zklamání jak hrom – fungují zas až od 9h (a to je pracovní den…).Víťa ještě spí a my úderem 9h proplouváme naší dnešní první komorou…. Bereme s Víťou kola a jedeme taťkovi „pomáhat“ s lany a táhlem…. Víťa už toho má po obědě dost, takže nasedám sama a jedu dál připravovat komory (bohužel před námi někdo jel, takže musíme čekat na vypuštění…). Po komoře č. 21 ve městě Thaon les Vosges na chvíli zastavujeme na kotvišti a přes louku jedeme do Aldi pro Sangrii (hned vedle je ještě hypermarket Super U a za ním jsou veřejné pračky (8kg/4E). Plujeme dál a po další komoře opět s Víťou vystupuji a jdeme sami na dětské hřiště. Michael zvládá systém komor už sám. Navíc musí dlouho čekat, protože před ním pluje nákladní loď…. Dojíždíme ho po dalších 2 komorách a Víťa nastupuje. Já jedu dál na kole…. Po komoře č.15 odbočujeme doleva směr Lyon a číslem 14. začíná řetěz komor. V 18h nás systém pouští do poslední a vypíná se, takže jsme nuceni zůstat mezi a ráno jít volat…. Abychom toho neměli za celý den málo, bereme kola a jedeme se podívat do města Epinal. Pěkný kostel bohužel je již zavřený.
Počet komor: 27
Upluto: 31,5 km
Út 28.6.
Ráno jede Michael ještě pro pár drobností do obchodu. V 9h se nám díky VNF, které jelo kolem a spustilo nám rovnou řetěz, otevřela komora… Je to paráda, když se nám rovnou připraví další komora… v 10.15h jsme ukončili stoupání, pak plujeme cca 1,5h rovným úsekem a na komoře č. 1 opět začínáme cestu „klesání“. Zde na této komoře je možnost si na domě VNF napustit vodu. Bohužel pro nás vyplula chvíli před námi loď, která nám způsobuje dosti velké zdržení. Velmi dlouho trvá, než se jim komora napustí, pak vypustí a znovu se napustí nám…. Beru kolo a pár hodin to řešíme tak, že jedu dopředu napustit jim a hned jak projedou tak připravit pro nás…. Dohonit je nelze, protože rozestupy mezi jednotlivými komorami jsou jen 1km. Z celodenního ježdění sem a tam jsem značně unavená (mé horské kolo má velký odpor…). Poslední komora se nám 10min před 18h již nenapustila. Kotvení nic moc – břehy jsou mělké a někde jsou i veliké ostré kameny. Stojíme za městem Thunimont, kde nám pan „mostař“ musel ručně otevřít otočný most z roku 1880.
Počet komor: 31
Upluto km: 29
St 29.6.
Nějak nemůžeme dospat, přesně nevíme, jestli komory půjdou dříve… Od rána svítí slunce jak o život. Beru kolo, jedu se podívat na semafor, zda bude fungovat….. pár minut před 9h už komory fungují… Plujeme kolem švýcarů, kteří nás včera brzdili – ještě spí. Připravuji Michalovi komory dopředu a vše jde OK. Projíždíme městečkem Fontenoy-le-Chateau (vypadá pěkně, je zde půjčovna lodí). U komory č. 39 je kotviště VNF s možností vody ze sloupku zdarma. Mezi č. 42 a 43 je sjezd pro lodě. V městečku Demangevelle je opět otočný most z roku 1880. Největší překvapení nás čeká při proplouvání vesnice Corre = děti na mostě na nás něco pokřikují. Nejdříve nevíme, co chtějí, pak jsme pochopili, že nám chtějí hodit bonbóny. Tak přikyvujeme, že smí:-) Zdejší komorou odevzdáváme dálkové ovládání a čeká nás řeka Petite Saone. Břehy jsou nezpevněné – křoví… Jsme zvědaví, jak budeme kotvit. Půjčovací lodě vidíme 2 „píchlé v křoví… Komory se ovládají otočením do protisměru zavěšené hadice nad vodou…. Fungují naštěstí trochu rychleji a hlavně jsou do 19h!!!! Kotvíme u vysoké zdi u vesnice Cendrecourt. Jdeme se projít – moc pěkná, staré kamenné domy… Starší pán se s námi zkouší dát do řeči :-)
Počet komor: 25
Upluto km: 44,8
Čt 30.6.
Vyplouváme chvilku před 8h… Pod mrakem je jen chvilku, fouká silný protivítr (jak jinak) a k tomu smaží slunce…. Řeka Petite Saone je asi jednou tak širší než kanal des Vosges. Naprosto nezajímavá… Občas vidíme mezi křovinami v dáli sekat kombajny lány obilí, stáda krav a ovcí se popásají na loukách… Vesnice nejsou vidět žádné – jen velmi daleko. Na jedné komoře vybíhá z domku paní a jde nám nabídnout cca 15cm koláček. Vypadá dost podivně a chce za něj 1E. S díky odmítáme a frčíme dál… Tunel Saint-Albin je řízen světly a bohužel má právě polední přestávku (od 12.30- 13.30h) – ale pouští nám zelenou již v 13.15h. Není zas tak dlouhý a je pěkně osvětlen… Proplouváme i 2 vyrovnávacími komorami. Kus před druhým tunelem Savoyeux je sjezd pro lodě. Poslední komoru proplouváme před 19h a kotvíme cca 4km před městem Gray. Bereme kola jedeme se do něj podívat… Pěkný kostel a staré náměstí… ulice mají „starou francouzskou“ patinu…. Překvapuje nás, že skoro všichni lidé sedí v pizzeriích – po francouzských restauracích ani vidu ???
Počet komor: 11 (+2 vyrovnávací; + 2 tunely)
Upluto km: 82,72
Pá 1.7.
Ráno vyplouvá Michael již před 8h, proplavuje se komorou a stavíme ve městě Gray – Halte (přístav)…. Pereme prádlo, doplňujeme ze sloupku vodu, Michael jede na benzínku pro naftu – dolévá 2 kanystry + 1, co právě natankoval (1 se již do nádrže nevešel…). Jedeme na kolech do blízkého Lidlu, pak popojíždíme ještě na další městské kotviště – chceme se mrknout do Hypermarche…. Cesta je opět nezajímavá, stromy, křoví…. Vyjímečně městečko v dálce…. Probojováváme se proti silnému protivětru, který ale na druhou stranu trochu chladí před pálivým sluncem... Před komorou č. 18 míjíme odbočku vlevo na kanál du Rhone au Rhin. Město Auxonne vypadá z vody zajímavě (Víťa ale právě spí, takže ani nemáme chuť stavět na procházku…). Večer přijíždíme do města Saint Jean de Losne a kotvíme na nábřeží obsypaném loděmi. Jdeme na procházku – nezajímavé město s velikým přístavem….
Počet komor: 6
Upluto km: 68,5
So 2.7.
Ráno nám jede tatínek pro čerstvou bagetu… Víťa ještě spí a my vplouváme před 9h do připravené komory. (hned u ní je sjezd)Komorník umí anglicky, a tak se ho ptáme, jestli je Burgundský kanál splavný – tvrdí, že není problém…. Tak jdeme na to…. Začínáme po dlouhé době opět v komorách stoupat…. Máme atrakci, protože komora je ručně ovládaná… To ještě nevíme, že ručně jsou ovládané všechny a komorníci jedou na motorce s námi (každý jich má cca 6 a pak se střídají s jinými). Jsme nadšeni čistotou vody – křišťálově čistá, modrozelená jako v moři…. Naše nadšení je však celkem rychle vystřídáno zjištěním, že kanál je zarostlý rostlinami, které jsou tak husté a úplně všude, že nám činí veliké potíže plout. Sice jsme viděli stroj na jejich vytrhávání, ten však ani v jednom směru kanál nečistil… Problém je tak veliký, že se musí Michael potápět někdy i každých cca 100m a i přesto hned něco namotáme na naši sklopnou vrtuli a nemůžeme jet…. Došlo to tak daleko, že loď i chvilku táhnu za lano a jdu po souši… Situace je opravdu zoufalá. Máme strach, že nám díky tomu špatně chladí motor atd… Několikrát se nám stalo, že jsme nemohli vyjet z komory, protože před vraty se udělal z husté trávy veliký „špunt“, který jsme nedokázali prorazit. Jsme bezmocní a nevíme, co dělat. Loď je naprosto neovladatelná...Komorník (tenhle neumí ani slovo anglicky) z nás má legraci. Před poslední komorou nás vítr strhl a neřiditelná loď se obrátila do protisměru. Komorník, který u nás s motorkou zastavil se ptá: „zda poplujeme zpět!“ (blbec)….chvilku bezmocně couváme, pak se nám po vymotání trávy z vrtule podařilo loď obrátit. V 18.30h nám druhý pomocník sděluje, že už nás další komorou neproplaví, až prý zítra a ať si řekněme, v kolik… (škoda, protože bychom to do 19h stihli). Tenhle systém „komorování“ je dost blbý, protože člověk je naprosto závislý na těchhle lidech a nemůže si jen tak nikde zastavit bez předchozí domluvy; zrovna tak i ráno vyplout… Dojíždíme k Dijonu skoro před komoru… Máme celkem strach o bezpečnost= čtvrť tady se nám moc nezamlouvá…. Dáváme se do čištění filtru a chlazení motoru. Skvělé na tom je, že hadice i filtr je pod čárou ponoru, z čehož jasně plyne, že „plaveme“…. Sice je dost pozdě, ale i přesto bereme kola a jedeme se projet do centra Dijonu. Jsme úplně ohromeni – nádherné město… Plno krásných kostelů, starých hrázděným nebo kamenných domů. Restaurace typicky francouzské plné lidí….moc se nám zde líbí.
Počet komor: 21
Upluto km: 29,3
Ne 3.7.
Ráno máme opět čerstvou bagetu – dnes přímo z místní pekárny…. V 9h nás už čekají naši „komorníci“ ze včerejška… První komoru do města proplouváme sami, pak už plujeme společně s lodí, která jede před námi. Pán mluví dobře německy, tak nám říká, že za pár komor by to mělo být s podvodní trávou lepší… Je dobré, že nám rozhrnuje „špunt“ při výjezdu z komory…. Michael se potápí hned za 2 komorou, pak dokonce opět i v komoře… po pár komorách za Dijonem se situace opravdu zlepšuje a rostliny nerostou tak hustě a úplně všude. Zároveň se také mění i průzračnost vody – stává se mléčnější a už není jako v akváriu (ale je pořád krásně čistá). Nám to ovšem vůbec nevadí – jedeme už bez stresu a kdyby nebylo takové horko, tak je vše Ok. Po polední pauze jedeme společně s našimi „rozrážeči“ jen chvíli – pak kotví a my pokračujeme dál sami. Za celý den jsme nepotkali vůbec žádnou loď… Několikrát se nám vystřídali „komorníci“ - někdy byl na nás jen sám, takže jsme mu také pomáhali otevírat vrata. Víťa jel cca 3 komory sám na kole podél vody – bohužel se mu podařilo spadnout tak, že si sedřel snad všechno, co mohl… Po ošetření „pacienta“ (za ukrutného křiku) se na dalších 2 komorách Michael vybavuje se zájezdem českých cyklistů. Jedou za sebou roztahaně a ptají se pořád na to stejné :-) - Michael jim dává „odborný výklad“… :-) Domlouváme si s naším novým „komorníkem“ čas odjezdu na ráno v 9h. Kotvíme u pěkné vesničky, grilujeme a dáváme procházku s „pajdou“.
Počet komor: 26
Upluto km: 30
Po 4.7.
Ráno je zataženo, ale přesto teplo… vyrážíme jak jsme domluveni v 9h. Komorování jde celkem dobře, někdy, když je komorník/komornice sám, tak mu pomáháme zavírat a otvírat vrata… Polední přestávku trávíme u komory č. 20, kde se dá ze sloupku nabrat zdarma voda…. Pokračujeme dál – voda není již zdaleka tak čistě průzračná, ale nám to nevadí… Michael se alespoň nemusí dnes ani jednou potápět:-) Poslední „stoupací“ komora a pak nás čeká 3,3km dlouhý tunel Pouilly.Dělají s ním docela obstrukce. Musíme si nasadit naše záchranné vesty, předvést, že nám svítí světla…. Dostáváme vysílačku a vyplňujeme papír (čas odjezdu, číslo lodi atd.)… Máme rovnou zelenou, tak vyrážíme… k tunelu vede hodně dlouhý úzký přívodní kanál jen pro jednu loď. Pokud by jela loď z protisměru, tak než projede úzkým kanálem z obou stran a tunelem = musí hodně dlouho čekat. Tunel je velmi dobře osvětlen, tak se divíme, proč máme mít světla – vše je nám jasné, když lampy cca 1km nesvítí – to bychom opravdu měli prekérní situaci… Kotvíme hned za tunelem ve městě Pouilly. Odevzdáváme vysílačku spolu s papírem – komorník si na něj zapisuje čas příjezdu. Rovnou si domlouváme zítřejší čas odjezdu. Chtěli bychom třeba až v 9.30h, ale to není možné = prý musíme jet již v 9h, protože proti pojede další loď… Burgundský kanál je moc pěkný, projíždí se spoustou vesniček, vidíme hrad v dálce… celkově je zde velmi živo. Bohužel vše je zkaženo „spolujízdou komorníků“, kdy si nemůžeme udělat přestávku tak, jak by se nám hodilo…
Počet komor: 29
Upluto km: 28
Út 5.7.
Ráno jdu s Víťou koupit bagetu, Michael zatím kupuje u benzínky 11l nafty. Vyplouváme úderem 9h – série řetězových komor, kupodivu 11 je elektrických, zbytek dne už jsou zase ovládané ručně. Místo obědové přestávky plujeme 10km úsekem bez komor, což se hodí, že nemusíme stát…. Dnes jsme z krajiny zklamaní, není vůbec na co koukat…. Neprojíždí se žádnými vesnicemi ani upraveným krajem…. Dalším slabším místem je, že v kanálu začala být malá hloubka – jen cca 1m. Musíme jet se sklopeným kormidlem, takže se loď řídí hodně ztuha a špatně. Dnes s námi jezdí 3 „komorníci“... je horko, tak mají co dělat… jsou čím dál tím víc otráveni (je to na nich vidět…), nabízí nám, kde se dá kotvit již v 16h = odmítáme, že bychom ještě rádi pokračovali. Nakonec nás již v 17.30h asi mají už opravdu dost a říkají, že na poslední komoře je stop a pokračování zítra v 9h….. No rozruch dělat nebudem, sami toho máme za dnešek dost…. Stříhám strojkem Vítkovi vlásky, koupeme se (voda zde vypadá opět celkem lépe…). Grilujeme masíčko, výborný salát a Lambrusco…
Počet komor: 33
Upluto km: 32
St 6.7.
Ráno na smluvený čas přijíždí komorníci, napouští komoru a vyplouváme…. Postupujeme pomalu, protože komory jsou po cca 200m a všechny ručně ovládané. … Pařák opět na padnutí, z komorníků leje…. Po komoře č. 45 je malé kotviště s vodou ze sloupku zdarma…. Někdy kolem komory č. 56 nám začíná opět náš starý známý problém!!!! - roste podvodní tráva, sice jiná než kolem Dijonu, ale stejně tvrdá, která se nám motá na šroub…. Michael se potápí někdy i po 50m! jednou musí zase i v komoře…. Dojet do Montbardu (mysleli jsme si, že ho profrčíme rychleji…) je nadlidský úkol. Komorníci, jak se zdá, jsou zvyklí pracovat tak do 16h – pak už jsou otrávení a diví se, že ještě chceme jet dál a snaží se nás přesvědčit, že bychom již měli skončit… Povedlo se a proplouváme první komorou v Montbardu cca v 18h. Jsou zde 2 přístavy – platí se jen za vodu a elektriku…. Bereme kola a jedem si koupit dobroty do Aldi; potom pěšky na kopec ke kostelu a věži… město na nás působí zchátrale…. Na vyhlídce u věže se Víťa šťourá ve zdi a jen tak mimochodem říká: „ Já jsem tu našel nějakou krabičku“ - nejprve moc nevěnujeme pozornost, pak se divíme, že jen tak si najde „poklad“ -=geocaching. Tak se chtě/nechtě logujeme (cache není moc udržovaná…) a doma se podíváme, oč vlastně šlo :-)
Počet komor: 31
Upluto km: 21,5
Čt 7.7.
Ráno v 9h postáváme před komorou, přijíždí za námi ještě jedna loď – pouštíme ji před sebe, aby nám prorážela trávu. Jedeme s ní až do 14.30h, potom kotví a opouští nás… Chvílemi se zdá, že s trávou je to lepší, pak se opět musí Michael potápět… Kraj je naprosto nezajímavý, není na co se dívat. Horko k zalknutí, slunce připaluje….. Proti nám pluje pár charterových lodí. Na některé musíme čekat před komorou, než se proplaví. Někdy máme dost velký strach, jestli nás při výjezdu z komory nesmetou, protože to, co předvádí se ani nedá popsat… někteří jsou opravdu nebezpeční. Poslední cca 4 komory jsou elektrické, tak komorníci, ikdyž je už hodně hodin nejsou uondaní a nervní, kdy skončíme…. Po cestě jsem některým na manuál pomáhala zavřít vrata… Končíme až v 19h naprosto vyřízení… ( pluli jsme ještě cca o 10km dále než jsme původně chtěli, protože komornice nám sdělila, že pokud chceme zakotvit tam, kde jsme chtěli, tak zítra můžeme vyplout až v 10h = to odmítáme, tak nám umožní proplout ještě další 2 komory…). Fakt je blbé, že si nemůžeme určovat tempo plutí… kotvíme ve veřejném přístavu u vesnice Lézinnes… Při krátké procházce nás důkladně sežrali komáři… ještě, že máme ve dveřích a lukně sítě, protože jinak bychom se asi upekli zaživa (ve 22h je stále 28st.)
Počet komor: 20
Upluto km: 38,2
Pá 8.7.
V 9h vyplouváme společně s narrow boat - „úzká kanálová loď… ikdyž jedeme jako první, zatím není problém s trávou…. Jedeme s Víťou na kole a pomáháme zavírat vrata…. Slunce připaluje… v 11.30h končíme na polední přestávku a vyvazujeme se před komorou…. Pak trávy opět přibývá a Michael se musí stále potápět… už jsme fakt naštvaní. Do Tonnerre přijíždíme krátce před 15h. Dnes si dáme kratší „plavební den“…. a končíme zde. Ve městě jsou 2 komory a mezi nimi přístav – placený (chtějí 8E! - tak odjíždíme a stojíme opodál) za ušetřené peníze kupujeme v Lidlu spoustu dobrot. Staré město je „francouzská patina“ zchátralé, ale ohromuje nás Fosse – prádelna s křišťálově čistou vodou uprostřed kruhového bazénu. Úchvatná podívaná…..
Počet komor: 11
Upluto km: 18,5
So 9.7.
Komorníci asi zaspali a odplouvá se až skoro v 9.30h pouštíme před nás postarší moc milé holanďany s jejich lodí, aby nám zase rozhrnovali špunty…. Nevýhodou je, že nás ženou vysokou rychlostí – 4,5 uzle už je na nás dost a motor nepříjemně vibruje… Trávy roste opět požehnaně…. Michael opět nedobrovolně skáče do vody celkem dost často. O polední přestávce se koupáme i my s Víťou… Končíme cca v 16h za komorou s Saint Florentinu. Je zde i velký přístav (10E), my kotvíme hned pod komorou zdarma…. Jedeme nakoupit a na obhlídku města (ale až po 18h – dřív se nedá kvůli horku…. I v 21,30h máme v lodi 30st.). Komoru je propojena s aquaduktem (moc pěkný, kamenný). Město má nádherný kostel a uzoučké prastaré uličky z kterých dýchá atmosféra starých časů…. Překvapuje nás veliká různorodost „barev pletí“… hodně tmavých černochů a ještě více muslimů…. Michael jede do nedaleké benzínky pro naftu.
Počet komor: 12
Upluto km: 25,5
Ne 10.7.
Od rána je vedro k padnutí….. chvíli po 9h musíme ještě čekat na jinou loď, která pojede společně s námi… mladý komorník je na zabití…. Mezi komorami má spoustu času a přesto vůbec nestíhá…. Před 2 komorou dokonce děláme výsadek mé maličkosti a jdu sama napustit komoru, pak nás proplavit… (ještě ke všemu ke mně přiběhl nějaký francouz, který na mě mele jen po jejich a vysvětluje mi, jak komora funguje :-) to po 350komorách, které už máme za sebou je docela úsměvné…. Spíš mě zdržuje, když chce otevřít vrata se mnou a přitom musí být na druhé straně, aby se komora nemusela obíhat….). Před poslední komorou na kanálu Bourgogne je sjezd v půjčovně lodí…. Cca ve 14h jsme konečně na řece Yonně – můžeme dát dolů kormidlo a „neprat“ se s ním. Řeka je krásně čistá… špatné je, že zůstává domluva s komorníky…. Takže svoboda zase opět žádná. Navíc komory jsou mnohem delší a širší a jejich vypouštění je nekonečné….. Za městem Joigny vidíme v dálce na kopcích vinice = alespoň trochu té Francie konečně!!! ( jen jediné, které jsme viděli za celou cestu). Kotvíme před komorou č. 5 v Armeau u zdi s pacholaty….(ve vesnici je kousek od nás i možnost načerpat pitnou vodu z pumpy). … bereme kola a jedeme zpět, podívat se na místní „blešák“ - jen zíráme, co všechno lidi vytáhnout na ulici a prodávají (za dost vysoké ceny; harampádí, které bychom se u nás styděli vytáhnout ven). Pak grilčo a úprk před nálety krvežíznivých komárů…
Počet komor: 10
Upluto km: 40
Po 11.7.
Ráno je pod mrakem, v 1. komoře nás dokonce zastihla průtrž…. V komorách rosteme = velká ztráta času…. Sice nám trochu pomáhá proud, přesto však nepostupujeme tak rychle, jak jsme si mysleli…. O polední přestávce 12.30h-13.30h stavíme před komorou u města Sens, bereme rychle kola a jedeme na prohlídku města. Překvapilo nás, jak je živé, lidé v restauracích, trhy na náměstí atd. Nádherná obrovská katedrála nás ohromila… Plujeme dál do cca 18h, kdy komory zavírají; začínají v 8h…. Jdeme se projít = super procházka 1,5h pěšky v křoví (obcházeli jsme oplocené jezero, kde nebylo nikam vidět) Proháněla nás hejna komárů, kteří nás doháněli k šílenství…. Michael se snaží zarezervovat nám místo v Pařížském přístavu Arsenal…. Tak uvidíme (chtějí i fotografii lodi...)
Počet komor: 9
Upluto km: 45,5
Út 12.7.
Od rána sice svítí slunce, ale fučí ledový vítr (silný proti), takže máme mikiny a dlouhé kalhoty… Komory na Yonne mají zešikmené boční stěny – včera měly pojízdná mola, dnes nic takového nemají… prý máme vyčkávat jen tak nepřipoutaní. To je sice fajn při klesání, ale moc si to nedovedeme představit, kdybychom měli stoupat. Navíc 2 komory musíme proplout za nákladní lodí – a to už je trochu problém, protože jak fouká vítr, tak nemáme moc velký manévrovací prostor…. Doprava nákladních lodí přibývá… Rychlá jízda na kolech do Lidlu ve měste Cannes a pak už vjíždíme na Seine… to už jezdí jedna za druhou… nepříjemně velké vlny jako na moři. Do komor (již jsou řízeny světly) se cpeme spolu s nimi. Komory jsou obrovské, vejdou se 2 velké nákladní lodě vedle sebe i za sebou. Klesáme zhruba 2-3m. Rovněž přibývá života kolem řeky. Nákladně postavené „zámečky“ - obrovské staré vily se spoustou věžiček a zdobení… přibývá upravených zahrad a opravených domků. Dojíždíme do městečka Melun, kotvíme u městského mola, kde by se snad mělo platit jen když se odebírá voda či elektrika. Prší, tak na procházku jdeme až po 21h…. Samí černoši a arabové…. Celkem mrtvé město… Z přístavu v Paříži dosud nepřišla žádná odpověď...
Počet komor: 7
Upluto km: 57,5
Stř 13.7.
Lilo celou noc a ráno před 7h nás vzbudily nákladní lodě = důkladně nás rozhoupaly… Po 8h už se to nedá vydržet a Michael vyráží i za drobného deště. Komory proplouváme společně s nákladními loděmi – na jednu jsme dokonce nuceni se vyvázat… 1 komorou trvá proplutí klidně i hodinu… Probojováváme se za silného, ledového protivětru, kdy k tomu opět pálí slunce… nákladní lodě jezdí opět jedna za druhou. Zkoušíme se otočit proti proudu řeky = no nic moc… uvidíme, jak to půjde po řece Marně z Paříže. Kotvíme těsně za komorou ve městě Ablon (předměstí Paříže) – na zítra nám bude zbývat necelých 20km. Na druhé straně nábřeží právě chystají veliký ohňostroj a kousek od nás jsou párty stany s hudbou… Přijíždí k nám gumák s pořadatelem – vysvětluje nám, že oficiálně by se zde dnes nemělo stát, ale že na naši zodpovědnost tu být můžeme (prý není policista… = tak snad tu být můžeme). Jedeme do Lidlu nakoupit na grilování, a protože nad námi lítají letadla na hlavní Pařížské letiště Orly, jedeme omrknout i přistávací plochu….. - sice nemají tak pěknou vyhlídku jako v Praze, ale i tak je to docela pěkné…. Od vln už jsme vyhoupaní až dost… naše loď a hlavně naše žaludky nejsou na toto stavěné…. Grilujeme a čekáme na ohňostroj. Michael jede koupit naftu a zkusit koupit lístky na Eiffelovu věž on-line. Vrací se bohužel s nepořízenou – nejbližší možné termíny až v polovině srpna. Jsme zklamaní, že budeme muset stát
dlouhou frontu na místě. Jenže kdy se přesně do Paříže dostaneme jsme nevěděli do poslední chvíle, takže déle dopředu se to objednat stejně nedalo…. Alespoň nám přišla odpověď z přístavu, že s námi počítají…. Ohňostroj je úžasný – lepší než naše Silvestrovské…. Navíc jsou další ohňostroje vidět dost dobře i kam se podíváme jinam…. Máme skvělou pozorovatelnu přímo z lodi – to se hned tak nepovede :-)
Počet komor: 4
Upluto km: 41,5
Čt 14.7.
Tak jak jsme se včera namlsali ohňostrojem, tak dneska ráno jsme iniciativně vypluli v 8h ráno, abychom přijeli do Paříže včas a mohli jít na obhlídku města. Dojeli jsme ke komoře, která nás dělila 13km od Eiffelovy věže…. Semafory vypnuté… vidíme, jak k naší čekačce jde komorník – sděluje nám, že dnes je státní svátek, tudíž komorovat se bude až zítra…. No dobře to začíná!!! Tak jak se tam teď dostaneme? Vyvazujeme se hned u parku u komory…. Nad lodí nám prolétávají stíhačky, bombardéry… Chvílemi poprchává, chvílemi svítí slunce. Ve 14h odjíždíme obhlídnout Eiffelovku – ve skrytu duše doufáme, že nebude veliká fronta a nám se podaří dostat se nahoru. Provoz je šílený, lidí ještě více. K Eiffelce to máme 14km + pár zastávek kolem = Louvre, Invalidovna, Notre Dame. Kocháme se výhledy pokud je to možné přes davy lidí. Přijíždíme k zátarasům pro auta i pro pěší – vše střeží policie … ptáme se , zda je možné se dostat k věži = prý je dnes zavřená, bude večer ohňostroj! No to snad ne!!!! Jsme zklamaní – Víťovi je do breku…. Přemýšlíme, co dál…. Prodíráme se davy lidí a jedeme se podívat k Vítěznému oblouku na Champs-Elysées….Náš průvodce píše, že v den státního svátku (dnes je Den Bastily), se na Champs-Elysées schází celá Paříž… tak to jsme dneska poznali… Celá Elysejská pole jsou pro auta vyklizená – dopoledne zde byla přehlídka…. (letadla jež nad námi lítalala). Frčíme zpět na loď… úplně vyřízení – ujeli jsme přes 30km…
Počet komor: 0
Upluto km: 11,2
Pá 15.7.
Ráno nás v 6.15h rozhoupala první nákladní obluda… vstáváme v 7h abychom opět vzali kola a jeli na Eiffelku. Sice bychom mohli jet lodí, ale máme obavy, že než bychom dojeli do přístavu a pak ještě na kolech (cca ještě 6km) k věži, že by odpoledne bylo víc lidí, než brzy ráno. Cestu máme dobře natrénovanou :-) stoupáme si do fronty = 1. je bezpečnostní kontrola, berou nám lahev s vodou. Pak si stoupáme do další na lístky (17E/dospělý; 8E/dítě)… Na to, že jsme přijeli v 9h, (cesta nám trvala přes 1h) je už fronta slušná… Ale naštěstí postupuje rychle. Se vším všudy jsme čekali jen něco přes 1/2hod. Další kontrola batohů a vchod přes rámy je i přímo u výtahu (ani jsme si toho nevšimli a zapomněli zde Vítkovo helmu a vestu na kolo…) nastupujeme do výtahu a frčíme vzhůru. Ve 2. patře přestupujeme do jiného výtahu, který nás veze až úplně nejvýš :-) Vyhlídka je super…. Svítí slunce, trochu opar, ale vidět je daleko….. G. Eiffel zde měl dokonce soukromou pracovnu. Překvapuje nás, že na samém vrcholu slyšíme češtinu na každém kroku :-) Shora kontrolujeme naše kola, zamčená u zábradlí (ještě tam jsou). Prohlížíme pamětihodnosti, které jsme pracně objížděli včera. Dnes je o poznání lidí méně. Sjíždíme zpět do 2. podlaží – výhled také pěkný. Pak jedeme ještě udělat foto na druhý břeh Seiny a zpět na loď. Slunce už notně pálí. Máme toho dost. Míchael se ještě jede zeptat na komoru, zda neví, jestli je řeka Marne již splavná (nechtěli se s ním bavit). Sotva se vrátil, komora před námi svítí zeleně, rychle se odpoutáváme a proplavujeme….. zabočujeme k první komoře na Marne – jen cca 1km a Michael se tam jde opět zeptat. Je to neuvěřitelné, ale také neví a ani nejsou ochotni někam zavolat a něco zjišťovat. Blbé je, že rozbitá komora je odsud 70km, což by v případě, že nebude možné jí proplout znamenalo veliké komplikace…. = návrat do Paříže a jet po jiné řece…. Otáčíme to a jedeme si prohlédnout Eiffelku z vody. Cesta docela ubíhá – proud nám vydatně pomáhá. Před ostrovem, na kterém stojí Notre- Dam je na mostu semafor – musíme čekat 20min, než máme zelenou a můžeme proplout. Houpají s námi veliké vlny od nákladních a výletních lodí…. Cesta nám trvala od semaforu ve 14.30h k Eiffelce do 15.15h.. zde se otáčíme a začíná boj proti proudu… no docela slušné (podle GPS jedeme cca 6km/hod. Zpět se nemusí čekat na semafor, ale dá se objet bočním kanálem = tady je proud tak veliký, že skoro stojíme. Zpět jsme pluli do komory cca 2h. Po dlouhé době začínáme v komoře stoupat!!! Stojíme hned kousek za ní u dětského hřiště.
Počet komor: 2
Upluto km: cca 27
So 16.7.
V noci jsme se v 1h raději přesunuli jinam… od 22h se na dětském hřišti scházela nějaká partička, která nám nedala spát = házeli lahve do vody, křičeli a vůbec jsme z nich neměli dobrý pocit. Vypluli jsme k další komoře a zastavili na „čekačce“ = měli jsme to udělat už dřív, byl zde pěkný klid. Ráno plula obluda po 7h – měli jsme zelenou, ale to se nám ještě nechtělo vyrazit tak brzo, takže jsme si přispali do 8h… Komora byla pod kamerovým dohledem a komorníkovi se nás pak nechtělo asi proplavit, protože jsme před ní „čumákovali“ skoro hodinu (dokonce jsme zkoušeli i vysílačku, jenomže mluvil jen francouzsky…) . Nakonec to vyšlo a hned za komorou vjíždíme do tunelu (cca 600m)… pak další 3komory a další krátký tunel. Na jedné komoře bereme vodu – je dostupná zdarma na každé (akorát se musí stihnout natankovat dřív, než je proces komorování hotov!). Někde nechtějí, abychom se drželi za žebříky. Polední přestávka je od 12.30-13.30h. Proud je někde docela velký, ale ještě ho zvládáme. Krajina nás opět neuchvátila – křoví, stromy a nic…. Už jsme unavení a otrávení… Kotvíme až po 23h, protože jsme sice zastavili v jedné vesničce, ale opět se scházeli podivné existence….
Počet komor: 6
Upluto km: 56
Ne 17.7.
Ráno v 8h vyplouvá Michael směr komora, která nás nejvíce potrápila (svojí nejistou možností proplutí….) - naštěstí je otevřená, tak jedem!!! Od rána smaží slunce… střídáme se v řízení, abychom si alespoň trochu ulevili od spáleného obličeje…. Na komoře č. 10 dostáváme kufr (jak pro vrtačku), který ukrývá dálkové ovládání na komory, nabíječky a návody v různých jazycích… s komornicí, která neumí slovo anglicky se rukama domlouváme o tom, co to je (ani nám to neotevřela a neukázala…). Michael studuje návody…. uvidíme. Před komorou v určité vzdálenosti je opět ukazatel, že máme zmáčknout tlačítko (funguje i o dost dál před touto cedulí a naštěstí i před komorou…). Dálkáč je jiný, než jsme měli předtím – má veliký display, umí více jazyků, zvukové znamení se ozve vždy, když se provede nějaký úkon (komora se připravuje, projeli jsme komorou a máme se uvázat, při vyjetí z komory …). škoda jen, že to fungovalo jen 1. komoru. V další jsme zastavili u tyčí na zatáhnutí (to bohužel ještě nevychytali a musí se spouštět ručně), ale nic se nedělo. Zkoušíme ještě 2x vyjet z komory, restartovat přístroj a znovu zajet …. pořád nic. Michael leze nahoru po žebříku – naštěstí je zde přítomen komorník – zrovna tam na něčem pracuje (je otázka, zda to něčím nevypnul…). Zkouší naším přístrojem tlačítka, pak zatáhnout za tyč a najednou to fungovalo… No zase systém na …. = zlaté tyče nad vodou na zatáhnutí. Projíždíme kolem vysokých kopců, na nichž se táhnou vinice (pokud je něco vidět přes hustá křoviska a stromy). Stavíme po 18h před komorou č. 7 a jdeme se projít do vesnice. Michael ještě jede pro naftu, kousek odtud je Super U s levnou naftou. Dohromady bere 33l.
Počet komor: 4
Upluto km: 54,5
Po 18.7.
Automatické komory fungují od 8-18h. Vyplouváme opět v 8h… slunce nám žhne do obličeje už od rána…. Provoz lodí skoro žádný – potkali jsme cca 2 majitelské. Trochu lépe je vidět na vinice, které se rozprostírají všude kolem, kam naše oko dohlédne. Kopce jsou vysoké a je obdivuhodné, jak to mohou obhospodařovat. Sem tam jsou vidět auta a lidé buď sekají trávu, nebo jezdí traktůrky a postřikují…. Kolem poledne stavíme ve městě Chateau Thhierry, bereme kola a jedeme si nakoupit do Lidlu dobroty. K obědu máme skvělé uzené kuře… večer stavíme u města Mareuil, jdeme se na chvilku projít a pak grilovačka. Je zdek dispozici zdarma voda ze sloupku…. Po večeři si dáváme ještě noční plavbu v příjemném chladu ke komoře č. 2….. protože zde není „čekačka“ pro malé lodě, jen pro nákladní, vyvazujeme se k jejim obrovským sloupům jen tak halabala s tím, že určitě hned tak nic nepojede….
Počet komor: 5
Upluto km: 58,5
Út 19.7.
Ráno v 8h Michael startuje – asi nějaké tušení, protože v komoře je „obluda“, která by nás asi dost obouchala o železné tyče…. Slunko pálí – jak jinak…. Na komoře č. 1 odevzdáváme dálkové ovládání, dál jsou obsluhovány pomocí tyčí nad vodou (otočit do protisměru). Opět přibylo podvodních rostlin – to v nás budí hrůzu (vzpomínky na Burgundský kanál jsou stále jako živé). Naštěstí zatím proplouváme v pohodě. Střídáme se v řízení. Komory soutěží o „nejblbější“ = tyče jsou za prostředkem a žebříky úplně vzadu na druhé straně (=jak asi má člověk vylézt na vazáky a zatáhnout za modrou tyč?). Potkáváme více lodí – přijíždí z odbočky na Remeš. Proplouváme městem Chalons en Champagne, ale v tom horku nemáme ani potřebu si ho jít prohlédnout… Ještě chvilku po 18h nás komora ještě pouští … tak tedy co máme dělat:-) plujem opět do 19h a stavíme před komorou u města Chaussée sur Marne. Komáři nás po vyjití ven sežrali „zaživa“. Každý máme cca 20 štípanců. Sice jsme se nastříkali repelentem a šli na procházku, po návratu nás čekalo něco šíleného. Horko k padnutí – ještě, že máme sítě na dveře a luknu…
Počet komor: 11
Upluto km: 60
Stř 20.7.
Vyplouváme v 8h ačkoliv komory fungují už od 7h -19h. Když se Víťa vzbudil, bereme kola a jedeme spolu pomáhat „komorovat“. V 11h už je pařák, že se nedá jet… jsme akorát ve městě Vitry-le- Francois. Jedeme na kolech omrknout náměstí s kostelem, který je pěkně klimatizován:-) a nakoupit dobrůtky. Koupačka a plujeme dál…. Končí zde Canal latéral á la Marne a začíná Canal de la Marne au Rhin – jsou jiné otevírací hodiny (9-18h) a fungují na čidla. Na komoře č. 68 dostáváme dálkové ovládání – jen to jednoduché, jako poprvé…. Prý půjde až od komory č. 55. Hned za městem Vitry je tak čistá voda, jaká nebyla ani kolem Dijonu = ještě jsme nezažili, aby v komoře bylo vidět dno. To se ale po pár km mění a voda má opět modrozelenou barvu. Trávy sice rostou, ale Michael se potápí jen 1x. Břehy jsou zarostlé křovisky, ostružiním – problém kotvit…. V 18h dojíždíme před komoru č. 59. Sice se trochu zatáhlo, ale v lodi máme na padnutí – 32st. a vůbec nefouká…. Naštěstí nežerou komáři. Vítka jsme museli celého namazat tekutým pudrem – má ze včerejška nejmíň 20 rozškrabaných štípanců!
Počet komor: 18
Upluto km: 41,5
Čt 21.7.
Ráno vyplouváme chvíli před 9h – klučina komorník nám sám otvírá první a druhou komoru (nevíme proč, ale aspoň je připravená…). Ptá se, zda máme dálkové ovládání – souhlasně přikyvujeme a plujeme… Jedeme připravovat komory dopředu spolu s Víťou – divné, že některá je napuštěná a některá vypuštěná… provoz proti nám není žádný. Ve 12h přijíždíme ke zvedacímu mostu, spojeného s komorou -je zde náš komorník, policie a traktor s vlekem = ten zřejmě naboural do mostu a my kvůli tomu musíme stát … - komorník říká, že nám most otevře v 12.30h (sice nevíme, na co čekáme…. Ale budiž). Větší problém je, že není vůbec kde se do té doby vyvázat. Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme se přivázali přímo k mostu (naštěstí to nikomu nevadilo). Zvedací mosty jsou po cestě ještě další 2. Horko je opět k padnutí. Odpoledne ještě jedeme jednou na kolech… kotvíme v 17.30h na pěkném veřejném kotvišti u městečka Tronville en Barrois a jdeme se projít.
Počet komor: 31
Upluto km: 30,5
Pá 22.7.
Michael vyplouvá před 9h k další komoře…. Nastává opět známý problém s trávou (situace je podobná té u Dijonu) – naštěstí se potápí jen asi 2x – kupodivu, protože hloubka je malá (i jen necelý 1m) a rostliny rostou úplně všude…. Od komory č. 17 je 16 automatických… - přijíždíme k ní, čeká zde loď (francouzi, kteří neumí ani slovo anglicky) a na semaforu svítí 2 červená světla-. Ptám se jich, co se děje, protože nechápu, proč tam nejdou zavolat telefonem obsluhu – ukazují, že tam mám jít sama… tak jdu – obsluha po telefonu také neumí anglicky, ale asi jsme se nějak domluvili, protože po chvíli přijíždí na motorce a pak i autem někdo od VNF. Francouzi na ně zřejmě nechtěli čekat, obrátili se a odjeli (to by nás zajímalo kam? :-)). Pokračujeme úžasně a neuvěřitelně křišťálově čistou vodou… voda jako v akváriu, ryby jsou vidět ve velkých hejnech (tady by bylo dobré rybařit – přesně by bylo vidět, kdy a co tahá za splávek:-)). Radost nám kazí jen plovoucí tráva v trsech = občas něco namotáme na šroub – cca 2x se ještě musí M. potápět… Jednou nám komora nesvítí, ale je otevřená – zatažením nejde zavřít, tak musíme volat servis. Už si pamatují naše jméno lodi, tak jsou zde vcelku rychle. Na jedné z dalších komor nám pro změnu dává komorník zelenou, ale vrata jsou zavřená:-)….. Na kotvišti, kde jsme spali byla cedule, kde psali, že tunelem Mauvages se dá projet jen v 9.15h a 13.30h – nejvíce 3 lodě zapojené za sebe a tažené lodí na elektrický pohon… 4 komory před tunelem na nás čekají „servisáci“. Pokud dnes chceme proplout tunelem, tak tam prý musíme přijet do 17h. To sice nevíme, jestli stihneme, ale zase je to pro nás potěšující zpráva, že ty časy zřejmě neplatily…. Dává se do deště = Michael nejprve statečně pluje v trenýrkách, pak ho střídám, jde se převléci do „jachtařského“ (silná průtrž…) a vše zvládá sám. Veliké informační cedule jsou i na poslední komoře před tunelem (opět se zavádějícími informacemi). Dostáváme zelenou a ještě dost dlouhým kanálem plujeme k tunelu. Tady na nás čeká VNF „tunelář“ - a jede s námi na kole (tedy měl by jet s námi. Ve skutečnosti chvilku čekal, pak nás po 300m předjel a čekal až na konci tunelu). Tunel je z roku 1841 a měří 4877m. Perfektně nasvícený. Ani jsme nemuseli ukazovat a nasazovat si naše krásné vesty a pouštět světla…. Dnes má tunel velkou výhodu, že tu neprší!!!! Na konci je zase dlouhý úsek úzkého kanálu ke komoře…. Stále prší a máme zelenou. Zajíždíme do komory – 1. klesací! … dole pod ní nevidíme žádné místo „čekačku“ , tak se s komorníkem domlouváme, že nás pustí vycouvat zase ven a zakotvíme do rána před komorou….
Počet komor: 27 (+1 tunel)
Upluto km: 36
So 23.7.
Prší, prší jen se leje….. v 9h skoro přestalo. Na semaforu svítí červená – couváme k radaru, aby se nám spustil řetěz komor…. = neúspěšně. Jedeme tedy zpět před komoru a já se jdu domluvit přes telefon. Opět si povídáme „francouzsky“, za chvíli se komora připravuje a otevírá. Proplouváme další 2 komory, pak nastává problém, že po zatažení táhla se nezavírají vrata. Michael zkouší ještě několikrát tahat, pak couvá ven a projíždí znovu čidly… také nic. Voláme telefonem servis. Pak ještě zkoušíme zakrýt čidla ručně na delší dobu – pak se komora rozběhla. To už mezitím přijel „servisák“ = nedokážeme se s ním domluvit, co se stalo, tak jsme trochu za blbce. Prší jen se leje a k tomu nás brzdí tráva. Na další komoře se Michalovi omylem podařilo zatáhnout za červené táhlo = alarm a zablokování komory. Volá servis… čekáme 1/2h. Přijíždí stejný pán…. Jsme za blbce asi už úplně. Servisák se naštěstí směje. Tráva je úplně všude. Michael se potápí do ledové vody, skoro na každé komoře čistí ucpaný filtr a k tomu leje = super dovolená. Na kotvišti VNF Void Vacon je voda zdarma ze sloupku. Projíždíme 18km úsek bez komor a dostáváme zelenou do tunelu Foug (dlouhý jen 866m), kde nedělají žádné problémy a výmysly. Boj s trávou neustává. Jsme rádi, že v 18h se vypíná systém komor a my si konečně můžeme trochu vydechnout. Odpoledne střídavě pršelo a bylo pod mrakem. Kotvíme těsně před městem Toul – jdeme na krátkou procházku do přístavu; za ním jsou vidět ohromné hradby (opevnění ve tvaru hvězdice) kolem nichž ještě protéká voda systémem kanálů. Je vidět obrovská katedrála Saint-Etienne. Zítra se tam chystáme na kole.
Počet komor: 22(+ 1tunel)
Upluto km: 35,4
Ne 24.7.
Ráno je pod mrakem, dusno a teplo. Bereme kola a jedeme se podívat na katedrálu – je veliká, bohužel zavřená a vitrážová okna má dost poničená. Klíčovou dírkou toho bohužel není moc vidět. Moc se do ní asi nechodí, protože před dveřmi není zameteno a je zde „naděláno“ od holubů. Přilehlý park je moc pěkný. Vyrážíme dál směr Nancy – bojujeme s trávou k začátku Moselly. Řeka je již bez problémů… potkáváme naše dávné známé (starší Němce, které jsme potkali před Nancy a kteří nás informovali o tom, že rozbitá komora by již měla fungovat a ještě jednou jsme je viděli v Saint Jean de Losne….). Komory jsou obrovské – jednou musíme čekat na nákladní loď, která je dlouhá přes 105m a přesto se s ní ještě spolu s dalšími 3 loděmi vejdeme do komory. Před Nancy dostáváme dálkové ovládání a večer se dostáváme ještě přes 2 otevírací mosty do Nancy. Projíždíme městem – není se na co dívat. Domy ošuntělé, zchátralé a k tomu skupiny divných lidí nás trochu znervózňují = jak to bude s dnešním spaním. Němci pokračují ještě dál, my stavíme přímo u Lidlu a Intermarché za nějakou jinou lodí. Michael jde koupit 5l nafty….
Počet komor: 11
Upluto km: 36?
Po 25.7.
Ráno nás probouzí slunce a mouchy…. Vyrážíme nejdřív na nákup a pak plujeme… cesta nás ani nemůže ničím moc překvapit – pluli jsme zde před měsícem… Krátká zastávka u města St. Nicolas de Port – jdeme pěšky podívat se na baziliku Saint Nicolas, kterou jsme minule kvůli počasí nezvládli navštívit. Z vody vypadala obrovská, zblízka už tak pěkná není – zasloužila by rekonstrukci. Uvnitř nás ovšem překvapila bělostnými sloupy a výzdobou. Plujeme dál za velikého horka. Občas dáváme koupel, taky jedeme s Víťou kolem kanálu na kole. Stavíme u vesnice Hénaménil; grilujeme a projíždíme se na kole.
Počet komor: 9
Upluto km: 33
Út 26.7.
Od rána zase pařák…. Celkem velký provoz lodí (na to nejsme moc zvyklí:-)). Hned ráno jedu s Víťou na kole. Všechny komory proplouváme celkem bez problémů – na poslední, kde odevzdáváme dálkové ovládání – Réchicourt, která je tak vysoká, jako u nás Štěchovice už musí Michael držet a já odpichovat od stěny. Sice jsou zde pojezdová pacholata, ale stejně napouštění ikdyž pozvolné, není moc dobré. Jedeme ještě cca 13km a kotvíme v přístávku Xouaxange od VNF, kde je i voda zdarma. Lodí zde stojí hodně. Máme poslední volné místo...
Počet komor: 11
Upluto km: 36,5
Stř. 27.7.
Vyrážíme po 9h do tunelů Niderviller, potkáváme hodně lodí z půjčoven… naštěstí nečekáme na zelenou moc dlouho a můžeme jet. Po obědě pokračujeme na zdvihadlo Arzviller. Potkáváme tu Čechy na jedné z půjčovacích lodí. Chvilku s nimi hovoříme a okukujeme zdvihadlo. Naštěstí také není nával a sjíždíme dolů. Kotvíme hned pod výtahem a jdeme se pěšky podívat do obchodu se sklem, kde předvádí sklář naživo i ukázky výroby….. Plujeme dál a kotvíme v Lutzelbourgu. Na kole šlapeme až nahoru ke zřícenině hradu. Moc pěkný výhled na město….
Počet komor: 5
Upluto km: 25,5
Čt 28.8.
Ráno vstáváme „na pohodu“, odjezd skoro až v 10h ráno…. Jedeme s Víťou na kolech – je pod mrakem, takže super počasí. V Saverne jdeme na procházku a nakoupit, pak lážo-plážo pokračujeme do Lupsteinu….
Počet komor: 15
Upluto km: 19,5
Pá. 29.7.
Ráno nikam nechvátáme a v poklidu snídáme v lodi. Najednou slyšíme, jak na nás někdo pokřikuje ahoj Scorpion. Byli to 2 známé lodě z Hracholusek. Dělali také svůj okruh a spěchali do Strasburgu. Vyplouváme také tím směrem a přemýšlíme, že bychom tam taky mohli doplout dnes a zítra již odjet domů. Michael volá známému u kterého máme auto, jestli by pro nás mohl přijet v sobotu ráno. Před pár dny jsme mu psali ať s námi počítá až v neděli. Čas má a tak přidáváme a bychom ještě stihli prohlídku Strasbourgu. Cestou projíždíme kolem kotviště se sjezdem kde jsme začínali. Ve městě kotvíme loď na kanálu odkud to není již moc daleko do centra a zároveň to není moc zajížďka. Centrum pak prohlížíme na kole. Je to hezké, bohužel dost rušné mšsto. Jezdit tam s Víťou na kole není jednoduché. Po prohlídce nám zbývá ještě vyplou na Rýn s doplou proti proudu ke sjezdu u kterého máme auto. Vyrážíme k jižní komoře, která fungovala i když byla na Rýnu zastavena plavba. Bohužel dnes vypadá zavřeně. Vracíme se tedy skrz město ke komoře na severu. Tady semafory svítí, ale nic se neděje. Je tady napsaná vrekvence a tak voláme německy vysílačkou. Odpověď není srozumitelná ani na druhý pokus, ale rozsvítila se zelená. Proplouváme a přístavem vyplouváme na Rým. Otáčime na jih proti proudu a přestože jedeme skoro na plný plyn, moc velké rychlosti nedosahujme. Máme to ke komoře asi 8 km. Plujeme to nekonečně dlouho a v oblouku před zavřenou komorou kde jsme chtěli na Rýn vyplout se situace ještě zhoršuje. Proud tady odhadujeme na 9 – 10 km/h. Skoro stojíme. V nekonečném boji vařím večeři. Naštěstí pak už se ke komoře pluje kanálem, kde je proud trochu menší. Před komorou čekají 2 hotelové lodě a další připolouvá. Jsou dlohé každá přes 100 m. Komora se otevírá a pomalu se do ní souká 1. loď. Má to na šířku velmi těsné. Předjíždíme lodě ve frontě a jelikož za lodí zůstává trochu místa a stále svítí zelená cpeme se za loď. Nevíme jestli můžeme, ale červenou nám nedali. V komoře je napoštění velmi klidné. Bohužel při výjezdu loď nevyplouvala zrovna pomalu a udělal se za ní velký proud. Loď jsme u zdi neudrželi, ale naštěstí škody na lodi nejsou žádné. Již hodně pozdě doplouváme k místu, kde budeme ráno vytahovat. Není u čeho se vyvázat a tak kotvíme jako na orlíku kotva břeh a jdeme spát.
Počet komor:
Upluto km:
So 30.7.
Ráno přijíždí Gerd a odváží Michaela 2 km pro naše auto. Vytahujeme loď a necháváme jí na vleku u sjezdu. Jedeme nakoupit do německa i francie zásoby na doma. Ve francii chtěl Víťa hlavně koupit šneky, že si je doma upečeme. Poté zapřahujeme loď a vyrážíme k domovu. Po cestě několikrát zácpa a večer dorážíme domů.